Potkávám spustu lidí i v manažerských profesích, kteří se perou s tak základním slovíčkem „NE“. Čím to je, že se tohoto slova obáváme a patří téměř mezi zakázaná slova? Jednou měrou nevěříme sami sobě a nejsme si jistí, zda zvládneme reakci druhé strany, pokud řekneme, že něco dělat nechceme nebo nevyhovíme přání. Toto neznámo nás děsí a proto často jdeme proti vlastnímu přesvědčení a v konečném důsledku poškozujeme pravidelně jen sami sebe. Máme pocit, že je to mnohem lepší, než aby nám ublížil někdo jiný formou slovní agrese či naší neschopností argumentovat.
Nechceme být za hlupáky či darebáky bez sociálního cítění a proto často děláme věci, které dělat nechceme a tohoto našeho nastavení mohou druzí pravidelně zneužívat. Také vám to něco připomíná? Jste z toho unavení a nevíte co s tím? Mnoho lidí říká:“ já už jsem takový“. Houby! Nejste takoví, jen jste se těmto nevhodným reakcím naučili. Kde se tyto reakce, které vás poškozují vzaly? Nechci zde zmiňovat Freuda a rozšiřovat tezi, že za vše může vaše matka či otec. To by bylo velmi zavádějící a ne úplně pravdivé. Ono je to všeobecně o naší společnosti a době relativně nedávno minulé. Byli jsme vychováváni v době, kdy se nesměly říkat vlastní názory a bylo důležité, co si o nás myslí sousedi. Znáte to “ aby si o nás nemysleli nic špatného“ nebo “ co by o nás říkali druzí“. Naučili jsme se, že nejdůležitější je dobře vypadat před ostatními, ať už to stojí cokoliv.
V konečném důsledku ale tato strategie v dnešní době selhává. Prohráváme s tímto přístupem vždycky! Pokud budete dělat vše, co po vás chtějí druzí a zapomenete na svůj vlastní život, nikdy nebudete spokojení – budete služebníky. Vím, že to zní drsně a věřím, že malé procento lidí si vybere sloužit druhým a naplňuje je to. Pro drtivou většinu to ale není to pravé a pokud nedokáží říci „NE“, je za tím strach ze ztráty pozitivního přijímání druhými – ať už v zaměstnání či v soukromém životě. Co z takového chování může vzejít dobrého pro vás? Obávám se, že nic moc. Budete se trápit pro druhé, budete manipulováni a až nebudete již mít dost sil, abyste mohli ještě dávat, většina lidí se k vám otočí zády a bude brát jinde. Tím, že budete vším a pro všechny, se velmi rychle stanete nikým. Jak z této pasti ven?
Klíčem je již tolikrát zmiňované vědomí vlastní hodnoty. To, co má nějakou hodnotu se nerozdává všude zdarma a lidé si toho váží. Mercedes vám také nikdo zdarma nedá jenom proto, že to chcete. Proto byste neměli dávat všude vaši energii, práci i čas zdarma jen proto, že to po vás chtějí druzí. Přestanete totiž po čase pro tyto lidi mít hodnotu. Budou vědět, že jste kdykoliv k dispozici a dovolí si k vám věci, které by si k ostatním nikdy nedovolili. To, že pomáháme přátelům je v pořádku, ale praví přátelé vás nebudou zneužívat! Abyste našli vlastní sebeúctu a hodnotu, může pomoci následující cvičení, které doporučuji i svým klientům v psychoterapi:
Vezměte tužku, papír a napište si, co všechno se vám v životě povedlo a každou věc očíslujte od 1 až třeba 1000, pokud se vám podaří dát tolik věcí dohromady. Vzpomeňte si i na drobnosti z dětství, první vyhraný závod či soutěž, první dobré jídlo, které jste uvařili či úspěšné ukončení studia. Zkrátka cokoliv, co vnímáte pozitivně a co se dle vás podařilo. Oprostěte se od toho, zda vás někdo kritizoval, protože BMW se také nelíbí všem, i když je to dobré auto-:) Dejte na svůj pocit, jaký jste z toho měli vy osobně! Tento seznam můžete postupně rozšiřovat a může se z toho stát dobrý návyk na posílení vlastního sebevědomí a sebeúcty. Časem si uvědomíte svoji vlastní hodnotu, ale chce to trochu cviku. Náš mozek může vše vyhodnocovat pouze na základě minulých zkušeností a pokud mu připomenete i to dobré, časem BUDETE VĚDĚT, že jste dobří a zasloužíte si dobré věci v životě bez ohledu na to, co si o tom myslí jiní. Říci „NE“ v situacích, kdy se budete cítit manipulováni či jenom unavení, pro vás bude mnohem snažší!