Urputná pozitivita

Velmi často jsem slýchával v rámci různých workshopů, které jsem absolvoval či vedl, že je třeba zapomenout na minulost a upínat zrak k lepším zítřkům s pozitivním očekáváním. Zní to logicky, kdo by se chtěl vracet do minulosti a plakat nad rozlitým mlékem – tzv. go ahead! Ale dívat se výhradně jen  vpřed sebou nese skrytá nebezpečí, o kterých se moc nemluví.

Jednak nám takto upřený pohled brání seriózní sebereflexi, tedy nahlédnout na to, jak jsme se dostali do bodu, ve kterém se nyní nacházíme. Druhou měrou si na cestu do budoucnosti velmi často neseme zátěž z minulosti, kterou již nepotřebujeme a domníváme se, že pokud na ni nebudeme myslet, neexistuje. Dostáváme se do cyklickeho popírání reality a vlastního prožívání. Také jste se už v životě potkali s někým, kdo byl tak moc pozitivní, až vyhořel nebo dokonce skončil na antidepresivech?

Jde o to, že v životě potřebujeme rovnováhu. Jako řidiči nemůžeme stále jen šlapat na plyn a doufat, že bezpečně dojedeme do cíle při ignoraci brzd. Vše má svůj čas a důvod. Minulost nám dává obrovskou příležitost uzavřít nedokončené věci, projít svá emocionální traumata a pochopit je v celkových souvislostech našeho života a nalézt ono poučení i z věcí, které se podařili a které nám udělali radost.

Pokud hovoříme o minulosti, v rámci osobního rozvoje se mluví primárně o uzavírání něčeho negativního. Jako by pozitivní minulost neexistovala a neměla nám co dát. Přitom právě z pozitivní minulosti můžeme čerpat mnoho dobrého a získat sílu pro naše příští kroky. Můžeme si uvědomit, co jsme dokázali a jak jsme dosáhli pozitivních výsledků. Můžeme také nalezt omezující vzorce chování a nahradit je těmi, které nám pomohou v osobním i profesním životě.
Minulost a přítomnost jsou dvě spojené nádoby, bez kterých nemůžeme vést kvalitní život a těšit na budoucnost. Nebo je to jinak?